Stránky

středa 28. prosince 2011

Znovu běhám

Tak jsem zase začal. Pauza skončila. Už opět běhám. Ale co je důležitější, především jsem v sobě znovu objevil chuť běhat. Před pauzou, kterou si vynutila střevní chřipka a jí pak v patách hromada výmluv (třeba smog, smog, smog, nedostatek času, smog, nedostatek času, déšť, smog, smog apod.), jsem se začal pomalu zasekávat. Vnímal jsem běh trochu jako povinnost. Teď je zpátky radost z pohybu.

Asi za to může (minimálně částečně) fakt, že se mi posr... ehm... pokazil sporttester. Takže teď běhám jen na čas a na pocit. Ouldskůl. Začal jsem na 30 minutách, každý týden navyšuju o pět minut, teď to dělá 45 minut, příští pade a co nevidět se dostanu na hodinku... Taky navyšuju počet výběhů v týdnu, začal jsem s jedním (já vím, ale déšť, smog, nedostatek času, déšť...), pak přidal další a tento týden chci sfouknout hned čtyři výběhy. Výjimečně. Protože se mezi svátky nevešla posilovna, jinak bych výběhy rád ustálil na třech.

Než začala zima, myslel jsem si, že bude potřeba doplnit zimní běžecké vybavení. Dokonce jsem si otevřel pár eshopů. Nakonec jsem se na to vykašlal. Staří bardi na nábřeží běhají v úžasných retrohadrech, na mladé řízky v goráčových věcech za (deseti)tisíce házím bobek. Dobře jsem udělal, nasyslil jsem si všechny použitelné hadry na hromadu a jde to. Vrstvím a běhám v teple. Boží.

Jop, abych nezapomněl na úžasný vánoční dárek od Prahy 4, Evropské unie či kýhovýra... Postavili nám novou stezku, paní Müllerová... Respektive prodloužili od jedné (v létě) příjemné vodácké hospůdky za greenem jedničky v Hodkovičkách až k lodi. Běží se stranou aut a (zatím, s jarem a létem to bude o megapoznání horší) taky lidí, mezi golfem a Vltavou, za ranního rozbřesku je to teda velká lahoda. Takže asi tak. Ve zkratce - radost z běhání je zpět. Kdyby nebyla, začalo by to smrdět. Do maratonu zbývá nějakých 20 týdnů a bez tréninku bych si to mohl jít rovnou hodit někam sem...

pátek 30. září 2011

Kosmická strava

Otestoval jsem v praxi energetický gel Carbosnack (karamelový), šlapalo se mi na něj hodně dobře. Půl tuby jsem si dal před, půl v polovině tréninku. Fungovalo, příjemné zjištění. Když jsem zhruba třičtvrtěhodinový výběh končil, ještě jsem měl docela dost energie šoupat nohama dál. Běžel jsem necelých devět kilometrů, čas běhu 48 minut, mlha jako prase, tma jak v pytli, teplota tak okolo pěti stupňů. Zkrátka, ideální podmínky. Ještě dohledám tlak a rosný bod...

neděle 25. září 2011

Něběhat po snídani

Nové pravidlo v běžeckém sumáři - neběhat po snídani. Testováno na lidech. Na mě, nedoporučuju. Obzvlášť ne po prasárně, kterou jsem si v neděli dopřál - kupovaná bábovka (mami, přijeď!) a párky s kečupem a rohlíky. Jako jooo, nic tomu nebylo, dokud jsem nevyběhl. Pak jsem se proklínal. Navíc jsem se vybelhal z baráku až skoro v poledne, takže všude mraky lidí a mě to šlo blbě dopředu, natož do stran při vyhýbání...

Nakonec opět 4,5 kiláku za 25 minut, ale bylo to o poznání větší utrpení než v sobotu. Taky mě to méně bavilo, asi jsem typ "ranní běžec". Rána mám prostě nejradši, zvlášť když na své oblíbené trase nepotkám ani živáčka jako se mi to povedlo včera. Tyhle osamělé chvilky jsou bezvadné, srovnám si bordel v hlavě, pak smyju bordel z těla a většinou následuje fajn den. Když je ale kolem frmol jak na Václaváku, tak mi to moc nejde.

Výsledek? Pondělní výběh plánuju na šest ráno. Úplně to vidím - pára od huby, ještě šero, bezdomovci v sladkém nevědomí pod Barranďákem, jen já a veverky u golfu v Hodkovičkách. A možná borec se sekačkou na greenu. Těším se...

sobota 24. září 2011

Sám, tak sám...

Po čtvrtečním krátkém výběhu (20 min/něco přes 3 kiláky) jsem vyběhl před rachotou i v sobotu ráno. Opravdu ráno. Dokládá to i fakt, že jsem na běžecko-cyklisticko-inlinové magistrále nepotkal ani nohu. Jen jsem míjel na jedničce v Hodkovičkách nadšeného golfistu (v kraťasech a triku s krátkým rukávem - ups, fuj...). Vyběhl jsem před sedmou ráno a musel si dát dost ostrý start, abych se i v šusťákách a větrovce zahřál. Od huby pára, nad Vltavou mlha jak z Rákosníčka, hezký kulisy, ale snad ještě nemusí mrznout... :)

A pro úplnost a statistiky - 25 minut, 4,5 kiláku, pohodový tempo a nakonec jsem se i trochu zahřál a zpotil...V neděli zase, šichtu mám až odpoledne.

pátek 16. září 2011

Prodloužený výběh po krátké pauze

Po kratší běžecké odmlce dnes 8,5 km za 50 minut, tempo na pohodu, s obrátkou v "džusárně". Dali jsme si s Lili, která mě spolu s Bertou doprovázela na kole, půllitrový džus z mrkve a jablka za pajcku a já klusal zpět. Cítil jsem se fajn, nikde nic netahalo, nebolelo a v závěru šlo bez problémů stupňovat tempo, ta pauza měla něco do sebe... :)

čtvrtek 8. září 2011

1/2maraton a maraton... zaplaceno!

Tak jsem se registroval na půl- i celomaraton, zaplatil startovné a čekám na přidělení čísla. Zároveň jsem si byl dneska a včera zase zaběhat na oblíbené šestikilometrové trati a snažil se měnit intenzitu běhu na určitých úsecích. No a pak ještě jeden výběh v pátek, při němž zkusím kroužit o čtvrthodinu déle, a o víkendu hurá do Itošky... do Monzy... na formuli. Jedu s kolegou z práce, láme mě, abychom si vzali běžecký botky a zkusili dlažbu v centra Milána na vlastní chodidla. Třeba mě ukecá, uvidíme... :)

středa 7. září 2011

Ohlédnutí za Nike Run Prague

Hysterii, která vypukla po sobotním Nike Run Prague v některých médiích, jsem docela nepochopil. Titulky, podle nichž šlo v sobotu o život, považuju za vhodné maximálně do uřvaných tabloidů. Když se s titulkem "Selhali pořadatelé? Rekreační běh Prahou se změnil v boj o život" vytasil online magazín Týden, tvářící se jako seriózní médium, už jsem si vážně odplivnul. Takhle melodramaticky neinformoval o akci ani bulvár Aha!. Jestli to chlapci v Týdnu myslí s tím seriózním psaním vážně, tak takto ne... Poměrně trefně to ostatně popsal spoluběžec Petr nebo Radek Narovec na serveru behej.com.

sobota 3. září 2011

V cíli

Spolu s Petrem jsme to dali, v tom hicu to byl mazec. Pro všechny. Nezapomenutelné byly davy lidí v bílém při seběhnutí na nábřeží, úplná bílá lavina běžců. Fajn byl taky "průlet" centrem, kde fandili domácí i cizí státní příslušníci, Italové nadšeně, Japonci za objektivy foťáků a pár zahraničních návštěvníků Prahy náš běh poněkud rozladil... Aspoň to tak vypadalo.

Dojmy ještě dopíšu, teď už v krátkosti jen výsledek - tady je.

Tak jo, dneska na to jdem... běžíme

Už je to tu, po týdnech pečlivých příprav, pestrých výběhů... blablabla :) No, zkrátka po několika výbězích dneska hup na desítku. Ze Žlutých lázní přes centrum zpátky do Žlutých. První závod. V barvách Nike. Můj cíl je zkusit se vejít do hodinky. Uvidíme. Ještě jsem si v pátek ráno dal zkušební šestku za půlhoďky, dnes budu muset přihodit ještě čtyři kiláky. Takže až doběhnu na čtvrtý kilák, tak už to bude pohoda, tu zbylou šestku už znám :) V botě mám zašněrovaný čip, v báglu tričko od Nike, co slouží zároveň jako startovací číslo, ještě vezmu hercnoměr, ať mě na nábřeží cestou zpátky neklepne a hurá na to. Pak poreferuju... Jestli přežiju...

pátek 26. srpna 2011

Týden do desítky

Zbývá týden do prvního ostřejšího startu - desítky Nike Run ze Žlutých do Žlutých. Lázní. Takže "finišuju" s přípravou a v pátek ráno jsem si střihl něco přes šest kiláků po svých oblíbených trasách u Vltavy. Čas 34 minut, hercna šlapala, jenže nohám se nějak nechtělo. Ale musely...

Každopádně už okolo sedmé bylo v álejích lidí jak opic. Borci z bootcampu z bránického Hamru (těch bylo tak dvacet a dřeli jak mezci), asi desítka osamělých běžců, pětice osamělých inlinistů a nadbytek pejskařů a bicyklistů plus jeden běžec na letních lyžích. Dokonalá všehochuť. Takový frmol takhle po ránu nepamatuju. A to jsem ještě viděl na golfu odstartovat hned tři flighty.

Asi se všichni snažili něco stihnout, než je ochromí tropy. Pokud mají rosničkáři pravdu a bude dneska 36, tak jsem rád, že už mám běh z krku. A zítra po ochlazení by se mohlo ráno zase hezky běhat...

středa 24. srpna 2011

Šest za třicet

Dneska ráno jsem jel po rozehřátí a lehkém protažení v jednom zátahu. Navíc jsem měl vodiče, resp. vodičku :) Slečna, co běžela přede mnou, ale nasadila o krapet vyšší tempo, takže když mě dohnala k tepovce okolo 160, tak se stala polovodičem kdesi za horizontem...

Jinak... Za třicet minut jsem dal necelých šest kiláků, ale na konci jsem hledal kyslík, kde to jen bylo možné. Hmm, ta desítka bude ještě velká legrace :)

úterý 23. srpna 2011

Jak jsem na tom s kilometráží...

Minulý týden jsem si byl zaběhat jen dvakrát - ve čtvrtek necelou pětku, v neděli 4,5 kiláčku. Použil jsem oblíbenou trasu okolo Vltavy směrem ke golfu v Hodkovičkách s obrátkou u osmé jamky a hospody u Rychtáře (bohužel běhám moc brzo a všechny zastávky na jinak oblíbené Tour de Beer jsou zavřené). Tempo použitelné, hercna fachčila, zbylé dva plánované tréninky odpadly - v pátek po ranní posilce nebyl morál, v pondělí před golfem chuť (přece jen jsem chtěl uhrát přijatelnější výsledek, což se povedlo) a v pondělí večer, což byla taky varianta, bylo na padnutí až dlouho po půlnoci, takže opět chyběl morál. :)

Nicméně Nike Run je za dveřmi, takže je potřeba i do tropů vmáčknout pár výběhů, ten nejbližší snad zítra ráno. Brzo ráno... Hodně brzo ráno... Zatraceně hodně brzo ráno... Ať ze mě není smaženka...

Běhání a běhací hudba

Běžci mají spoustu kategorií a podkategorií a tak. Třeba se dělí na ty, kteří běhají s hudbou, a ty, kteří běhají bez sluchátek v uších. Zatím patřím do druhé ze skupin, hudbu jsem zkusil jen jednou, nebylo to špatné (hlavně Eye of the Tiger z Rockyho je docela dobrá nakopávačka), ale zatím si více užívám, když běžím bez muziky. Mohu více vnímat okolí, sbírat podněty, koukat okolo sebe, přemýšlet si nad věcmi (blbostmi i těmi důležitějšími), zkrátka není to jen o šoupání nohama. Ale třeba mě to časem omrzí a vrazím si nějaké ty pecky do uší. Uvidíme...

Mám svého psa

Tak už mám svého psa. Mám totiž teorii, že každý běžec má svého psa. Nebo na něj ještě čeká. Na toho prvního. Případně ho už má za sebou. Čokla, který po něm bez obojku a náhubku vystartuje z přilehlého křoví, zahrady či domu, aniž by byl v dohledu majitel. Můj pes byl nějaký vořech, který v brzkém mládí zabrzdil o nějakou zeď a děsí lidi už jen svým zdeformovaným ksichtem. Natož když vycení zuby, slintá a jako nebržděná lokomotiva se rozběhne proti ztuhlému rannímu běžci. Když jsem odplivl několik jedovatých slůvek k paní majitelce, která sotva zvládala druhého čokla (už na vodítku), byl jsem ujištěn, že to je mírumilovný ratlík a kdyby mě hryzl, tak bych si to zasloužil... Takže já svého psa už mám (a asi jich ještě pár mít budu), co vy?

pátek 12. srpna 2011

Tatarák a piva neprospívají tréninku

Ve čtvrtek jsem měl jít běhat, ale nešlo to. Středeční rozkošný večer s úžasným tatarákem a několika orosenýma se na mě podepsal. Zkrátka jsem se nevyhrabal z postele, a když jsem se vyhrabal, měl jsem jiné zájmy. Takže na běhání svým způsobem taky nakonec došlo... Regulérní výběh snad o víkendu, v pátek v posilce na pásu jen kilometrová chuťovčička s nasimulovaným stoupáním a pohodovou rychlostí.

úterý 9. srpna 2011

Změna trasy

Dnes jsem vyrazil opačným směrem na Modřany. Okolo golfu v Hodkovičkách, na úrovni jednoho svinského bunkeru na osmé jamce obrátka - pohodové čtyři kiláky (a možná pár metříků k dobru). To vše za půlhoďky včetně chodecké vložky na obrátce.

Bylo fajn, po sedmé ráno už bylo na inline/běh/cyklo/bůhvícoještě-stezce docela zahuštěno (běžci zdravili, inlinisti měli problém se udržet na bruslích a cyklisti se chechtali... jo a pejskaři kroutili hlavami). Konečně jsem objevil funkci memory ve sporttesteru, blbina, ale potěší - musím proti sobě sbírat důkazy, kdybych si někdy po probuzení nebo večer hledal výmluvy...

Celkově se ráno celkem vydařilo, ještě jsem stihl odvézt hole do Karlína na přegripování. Dělali si ze mě prdel, že prej budu mít lepší gripy než hole. Možná, ale pořád to vyjde levnějc :)

neděle 7. srpna 2011

Boty s patinou

Zářivě bílé kecky v krámě jsou ok, na nohách při běhu mi ale trochu vadí. Chtělo by to nějakou tu patinu - prach, bláto, šmouhy, nějakou tu špínu, zkrátka staré dobré zašedlé botky. Patinu boty samozřejmě naberou, ale zabírá to čas. Sakra hodně času. A do té doby my všichni zelenáči vypadáme na trati jako... zelenáči. Jako bychom měli "zetko" vyražené na čele. Těžko se pak může člověk tvářit jako drsný běžec. Sakra. Kdyby někdo vyráběl patinu na běžecké boty, budu první ve frontě. Jestli se tohohle podnikatelského záměru někdo chytí, dejte mi vědět.

Opět na trati

V rychlém sledu znovu skoro sedm kiláků, stejná trasa jako v sobotu. Dnes mnohem lepší pocit, jednak po šesté ráno byl o krapet dýchatelnější vzduch než včera okolo desáté jedenácté, jednak jsem od startu nebláznil a poslouchal hercnometr. Nasadil jsem volnější tempo, měl méně (a kratší) chodeckých vložek - čas 0:50 (i s rozehřátím, lehkým rozcvičením a výklusem na závěr). Docela fajn. Rychlá sprcha a hybaj do práce na osmičku...

Poznatky: Nevím, jestli je úplně normální běhat, když bezdomovci ještě sladce spinkají pod mosty. Rozhýbat ráno kostru zabere o něco víc času, nohy trochu ztuhlé ze včerejška potřebovaly tak kilák dva. Nedělní běžci nezdraví jako ti sobotní (a to jsem měl stylové triko se Saabem devítikilem na zádech, když mě to včera tak nadchlo...). Dělníci makají na rekonstruované trati z Výtoně do Modřan už kolem šesté. Ve Vltavě plavou kapitální kousky, alespoň jednoho takového tahal rybář pod Barranďákem. :)

sobota 6. srpna 2011

Dlouhá míle... odmlka

Dlouho jsem nic nevypotil a dneska hned pár (deci)litrů. Tušíte správně, podruhé jsem obul Asicsy (ty boty jsou vážně boží) a vyběhl. Svůj první běh bych pomalu utajil, ale bylo to už tak dávno, že se to snad ani do tréninku nepočítá (pak místo běhu golf, posilka a uspávačky Berty - náročnost v opačném pořadí ;)), takže počítám dnešek za oficiální výkop tréninku. Ostatně mám co dělat, 3. září je pomalu na krku a nechci na desítce vypadat jako Zátopek v cíli maratonu...

pondělí 11. července 2011

Zastavila mě nemoc

Svinská viróza. Byl jsem připravený vyběhnout. Všechno jsem měl pokupě, výbavu i správné běžecké naladění. Jenže nejdříve se připlížila bolest v krku, pak teplota a nakonec rýma jako trám. A tak místo k Vltavě do postele pod peřinu, kde jsem strávil teplé sváteční dny... Čtvrtek a pátek jsem se vzpamatovával a chystal na trochu jiný zážitek - premiérovou jízdu na koni. Vzhledem k tomu, že jsem nežuchl, tak furt můžu hýčkat naději, že tento týden vyběhnu. Konečně. Docela se těším.

pondělí 4. července 2011

Boty na palubě... ehm, v krabici

Tak už jsme skoro komplet. Běžec (já) a jeho boty (toho času v obýváku v krabici). Nedávno zmiňovaný atak na outlety ve Štěrboholech tak skončil úspěšně, víkendová mise splněna. Byl to trochu vopruz, protože vše klaplo až ve třetím krámě. Asicsu. Název téhle firmy je akronymem latinského "ve zdravém těle zdravý duch" (v originále Anima Sana In Corpore Sano), což zatím považuji vzhledem ke svému budoucímu počínání za docela trefné.

Botky byly ve slevě 30 procent, za nějakých 9 stovek, k tomu šortky a triko v 70procentní slevě, takže sakumprásk necelých 1500. To byl můj limit jen na boty, tudíž spokojenost. Ještě uvidíme, jestli budou běhat samy, nebo jim budu muset dopomáhat...

pátek 1. července 2011

Cooperův test podruhé

Tak to mám za sebou podruhé. Znovu na běžeckém pásu, znovu v posilce. Venku bylo asi o 150 stupňů Celsia méně, díkybohu. Předchozí chybu už jsem nezopakoval a vyběhl rychlostí 11 km/h. Tu jsem držel až do konce. Celý běh mi zpestřila myšlenka na pořádnou křeč, kterou jsem dostal cestou do posilky. Říkal jsem si, kdy se mrcha zakousne znovu. Nezakousla, fajn. Výsledek? 2 170 metrů. Takže spokojenost. Dokonce velká, pořád ještě cítím rezervu, bylo kam se posunout.

Podle Miloše Škorpila (Jak uběhnout maratón za 100 dní) tímhle výkonem spadám o prsa vietnamské sprinterky do kategorie sporťáků a maraton bych měl dát za 3:30 až 4 hodiny. Sám mám předsevzetí zhruba o hodinu pomalejší, ale třeba se podceňuju. To ostatně ukáží až dny příští...

Mimochodem, na poště už čeká sporttester a o víkendu uskutečním zničující nájezd na outlet ve Štěrboholích. Běžecké boty vezmu útokem. V pondělí bych tak mohl začít naostro. Deset dní před nejzazším termínem. No, anebo ještě udeří prokrastinace.

středa 29. června 2011

Cooperův test poprvé

Zkusil jsem si v rámci rozcvičky v posilce Cooperův test, tedy jakou vzdálenost urazím během dvanáctiminutového běhu. Nejdřív jsem chvíli bojoval s běžícím pásem, a když se mi ho podařilo rozhýbat, podcenil jsem sám sebe. Přidával jsem rychlost tak opatrně, že jsem to v závěru jen horkotěžko doháněl... A nedohnal. Výsledek? 1,7 kilometru. To není špatné vzhledem k podmínkám (vedro, téměř nulové proudění vzduchu, zápasení se strojem apod.).

Ve čtvrtek si to ale poučen z krizového vývoje zopáknu. Věřím, že na 1,9 až 2 kiláky mám, tak uvidíme.

úterý 28. června 2011

Něco nakoupeno, může se běhat...

Tak klasickou touhu novoběžce něco nakoupit už mám z krku. Nakoupil jsem. Sporttester. Byl to dlouhý boj, v bitvě padli velikáni jako Suunto, Polar či Garmin. Vyhrál pulsmetr od Sigmy. Takže to vypadá, že šlak už mě na trati netrefí... Nicméně udělal jsem si radost. Teď už jen nějaké nezbytnosti, třeba boty. A hurá na to. Btw. dneska se jdu prvně proběhnout. Do posilky na běžecký pás, tam uvidím, jak horké to bude s mým maratonským nadšením dále...

pondělí 27. června 2011

Motivace? Vykecat to všem

Maratonský bič jsem si na sebe ušil jednoduše. Abych neměl tendenci ze všeho vycouvat, sám před sebou se vykrucovat, proč to nejde, jednoduše jsem všem okolo sdělil (a stále sděluju, už s menším nadšením), že poběžím maraton. V květnu 2011. Basta. A říkejte si, co chcete. Je to asi ta nejjednodušší forma motivace. A nejúčinnější. Na mě nejspíš ani nic jiného nezabírá. Vědomí, že bych byl po nesplněném slibu terčem posměchu svých kumpánů v práci, hospodě i kdekoliv jinde by mě neskutečně žralo.

Naštěstí jsem měl alespoň tolik rozumu, že jsem s tím začal pár měsíců před samotným maratonem, ne pouhých pár týdnů. Tak mám alespoň čas se připravit. Hmm. A ne. Pořád jsem ještě nevyběhl...

úterý 14. června 2011

Příprava, příprava, příprava...

Plná hlava starostí, a ještě jsem ani nevyběhl. Takového zařizování... Počítejte se mnou: musím vybrat boty, sporttester, funkční oblečení, krokoměr, džípíesku... Pak to všechno koupit a výplata už je v hajzlu. Sakra, ještě jsem zapomněl na pár knížek o běhání a dlouhý výběr běžecké trasy na Google Maps. No a co třeba prošmejdit běžecké servery, přece nejde začít jen tak. Bez návodu. Vždyť je to běh. Věda, vole. Zatím mám z toho všeho běhání jenom otlačený zadek od židle...