tag:blogger.com,1999:blog-3963455660578344302024-02-19T06:34:57.507+01:00Druhý dechPříště pod čtyři. Challenge accepted!Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.comBlogger60125tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-12609948285795700412013-12-05T00:13:00.003+01:002013-12-05T00:13:49.926+01:00Výš, rychleji, silněji... A mnohem dálTak to podle posledních čísel vypadá, že náruživým běžcům přestávají stačit maratony. Chtějí víc. Někdo to zkrátka rád ultra. <a href="http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424052702304579404579234304116461202" target="_blank">Wall Street Journal</a> uvádí, že pro rostoucí počet běžců jsou maratony příliš krátké. "Loni dokončilo ultramaratony jen ve Spojených státech 63 530 lidí. Oproti roku 2008 to znamenalo více než dvojnásobný nárůst," citoval WSJ Ryana Lamppu, mluvčího Running USA. Uff.<br />
<br />
Říkám vám, to po mě nemůžete chtít. Zatím...Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-31048017008956767732013-11-11T00:06:00.004+01:002013-12-05T00:09:17.723+01:00Vzpomínky na New YorkByla to dlouhá cesta. Trvala pět měsíců. Začala v létě u Vltavy a končila v chladném podzimním odpoledni v newyorském Central Parku. V okamžiku, kdy jsem probíhal cílem, jsem ale nevzpomínal na těch posledních šestnáct týdnů přípravy, kdy jsem si dal docela slušně do těla. A merrellkám naložil, na co se mnou dlouho nebyly zvyklé. Těch posledních pár stovek metrů jsem jen nutil tělo do běhu, přemlouval chvějící se nohy, aby to ještě chvíli vydržely. Vydržely. Nezastavil jsem. Proběhl jsem cílem.<br />
<br />
4:03:45. Nebyl to čas, v jaký jsem doufal. Zato to byl závod, jaký jsem chtěl prožít od chvíle, kdy jsem začal běhat. Takový mix emocí jsem zatím nezažil. Chvílemi se mi ježily vlasy tak, že bylo těžké udržet čepici na hlavě.<br />
<br />
Běhal mi mráz po zádech třeba při seběhu z Verrazano Bridge do Brooklynu, kde čekala první vlna frenetických fanoušků. Chlupy pak stály v pozoru ještě hodněkrát, třeba v Brooklynu, kde v jednom z dlouhých stoupání diváci ve třech či čtyřech řadách lemovali oba kraje silnice a neúnavně povzbuzovali svými hlasivkami, zvonci, trumpetami či řehtačkami dlouhé hodiny všechny, kteří probíhali okolo...<br />
<br />
Několikrát jsem si díky fanouškům podél trati dobil baterky, nakonec mi byli málem osudní. Je těžké uhlídat si nervy, strategii a tempo v takové atmosféře. Půlka za 1:58 byla dobře rozběhnutá, ale v druhé části, která se vlní víc, než je zdrávo - a než by člověk v New Yorku čekal -, pálila stehna na horizontech kopců a mostních oblouků zatraceně hodně. Tam mi utekly cenné minuty. V posledních dvou třech mílích jsem se jen horko těžko snažil nakopnout motor. I když jen poblafával, naštěstí se nezadřel. Zvládl jsem to.<br />
<br />
Čas jsem těsně před cílem řešil hodně. Žralo mě to. "Snad nikdy ty blbé čtyři hodiny nepřekonám," nadával jsem si. Vykašlu se na maratony a budu si běhat půlky pro radost, říkal jsem si. Kdepak! Ten pocit, jaký zažívám, přestože se mi třesou nohy a chodník hrozí, že mě profackuje, nikde jinde než v cíli maratonu nezažiju.<br />
<br />
Každou minutu po startu jsem si užil, každou minutu po protnutí cíle rostlo nadšení. Jet do New Yorku na maraton bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem udělal za hodně dlouhou dobu. To nadšení je ve mně pořád. A dále bobtná. I díky skvělým fanouškům, kteří mi fandili na místě i doma. Prožívali to se mnou. Násobili mou radost. Teď už se nemůžu dočkat, až něco podobného zažiju znova.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf8osjIlhSHS1k9h-wsDl0HYL2vAhhyxCDE7Us9nU9bUR74k7LiW_uwmjymW8U-ziG9PAYGZ-vQo13jG_8ajXtS0LCVf_YtMLJZSVwV7gvzs-TG0KG_22OZD_Uut0GXY0pW7rWOwm0QC4/s1600/miro+(4).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgf8osjIlhSHS1k9h-wsDl0HYL2vAhhyxCDE7Us9nU9bUR74k7LiW_uwmjymW8U-ziG9PAYGZ-vQo13jG_8ajXtS0LCVf_YtMLJZSVwV7gvzs-TG0KG_22OZD_Uut0GXY0pW7rWOwm0QC4/s1600/miro+(4).jpg" width="320" /> </a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>ING New York City Marathon, 3. listopadu 2013</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Čas: 4:03:45</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Půlmaraton: 1:58:22</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Startovní číslo: 23320</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Konečné pořadí: 17417. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Mezi muži: 13337. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Podle věku: 2448. </div>
Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-24236301028134707932013-10-23T18:43:00.001+02:002013-10-23T18:43:16.143+02:00Bez hudby a bez botPůvodní plán byl: hudbu do uší a nové kecky. Nynější: nic takového. Do New Yorku tedy odletím bez hudby a bez bot (nových). Důvodů je více, ale dva z nich hrají prim: ušetřit nějakou tu kačku na kapesné (botky za trojku a MP3 za litr, to je dvě stě doláčů) a pak také skutečnost, že by to s tolika novinkami nemuselo klapnout úplně podle představ. <div>
<br /></div>
<div>
Sluchátka v uších by mi mohla vadit, nové botky štvát (a drát bosá kopyta). Sice jsem měl velmi dobrou zkušenost s přechodem na nové merrellky, s nimiž nebyl problém od začátku běhat i delší distance, ale maraton je maraton, jak známo, že? Takže sázka na staré vyzkoušené parťáky: merrellky (snad se do té doby nerozpadnou, na několika místech už mají namále) a ticho (ono to s tím tichem stejně nebude tak žhavé, když v ulicích New Yorku mají fandit nějaké dva miliony lidí). <div>
<br /></div>
</div>
Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-60384847940139142022013-10-21T15:13:00.003+02:002013-10-21T15:13:39.745+02:00Povede se Berlín? Chci běžet v Berlíně. Tamní maraton patří mezi mé vysněné (spolu s New Yorkem - brzy odškrtnu, Chicagem, Londýnem, Bostonem, Tokiem a pár dalšími). Takže když to letos tak hezky vyšlo s New Yorkem, tak jsem si řekl, že je potřeba štěstí při losovačce pokoušet dál - a přihlásil se do Berlína. Zájemců je přes 70 tisíc, běží okolo 40 tisíc. Jestli mezi nimi budu, to se ukáže na začátku listopadu. Třeba mě při návratu zpoza velké louže bude čekat v mejlu obsílka. Snad.Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-78246920364978790352013-10-21T14:56:00.003+02:002013-10-21T15:14:58.699+02:00Start v New Yorku za dveřmiČas se nachýlil. Je to skoro tady. Před půl rokem, kdy klapla přihláška na newyorský maraton, to celé vypadalo jako hodně vzdálený cíl, zahalený mlhou. Mlha ale spadla jako takřka každodenní podzimní závoj nad Vltavou a cesta do Ameriky má hodně reálné obrysy. Za devět dnů vyrážíme, za třináct dnů běžím. Těším se.<br />
<br />
Mám čisté svědomí, trénoval jsem dost. Ne úplně <a href="http://www.bezvabeh.cz/clanek/482-maraton-20-t-denn-tr-ninkov-pl-n-pro-m-rn-pokro-il-mu-i-3-30-h-eny-3-50-h" target="_blank">podle plánu</a>, ten byl ale poměrně ambiciózní. Tak vysoko nemířím. Bude mi stačit výsledek začínající trojkou a parádní pocit. Nic víc nechci. Už pár dnů cítím lehké chvění, vzrůstající očekávání a tradičně i trochu pochybování, zda to i napotřetí zvládnu. Doufám, že jo, protože ta placka za to stojí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqILaRtPacU1tqlgqy-PQsM40_8NEZQHDZv8T00CrEiYAJVop1NwiPNffXL2kVjmnzgol8u8xqpYve2yJ2KixQUOYId_d8j25tAxxwuTA0udiS_im1rho7bdEkZFSgTRxZ5hOJAl9BFLU/s1600/placka+NYC.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqILaRtPacU1tqlgqy-PQsM40_8NEZQHDZv8T00CrEiYAJVop1NwiPNffXL2kVjmnzgol8u8xqpYve2yJ2KixQUOYId_d8j25tAxxwuTA0udiS_im1rho7bdEkZFSgTRxZ5hOJAl9BFLU/s320/placka+NYC.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<br />
Chci ji. A přivezu ji :)<br />
<br />
<i>- Maminkóóó!!</i><br />
<i>- Co je, Míšánku?</i><br />
<i>- Já chci taky medaili!</i><br />
<i>- My chceme taky medaili!!!</i><br />
<i>- Přátelé, kamarádi, my vám ty medaile přivezeme!</i><br />
<i><b>(S tebou mě baví svět)</b></i><br />
<br />
<br />Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-35606454944088476362013-09-15T01:24:00.002+02:002013-09-15T01:24:58.482+02:00Proč běhá Scott JurekTato pasáž z úvodu knihy Scotta Jureka Jez a běhej se mi zamlouvá: "V životě, stejně jako na ultramaratonu musíte pořád směřovat dopředu. Nakonec jsem běhal, protože jsem se stal běžcem a sport mi přinášel nejen fyzické potěšení, ale také mi dodával kuráž v boji s dluhy a nemocemi, pomáhal mi čelit starostem, kterých jsem měl denně plnou hlavu. (...) Běhal jsem, protože jsem miloval výzvy a protože neexistuje lepší pocit než doběhnout do cíle nebo zvládnout náročný trénink. (...) Těžkosti, kterým jsem čelil na ultramaratonech, mi připomínaly, že v životě mohu zvládnout i jiné problémy; to je nakonec život. I proto jsem běhal."Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-88545468179178509522013-09-11T00:19:00.003+02:002013-09-11T00:20:47.276+02:00Příprava pokračuje...Nějak se to blbě sešlo. Nemám čas psát. Zato mám alespoň čas běhat. A to je asi podstatnější :) Do newyorského maratonu zbývá 55 dnů, tréninkový plán už je z velké části splněn, z části také proškrtán... Důležité je, že se během prázdnin podařilo zajistit ubytko (kvartýr na dolním Manhattanu), letenky (sice trochu kostrbatá zpáteční cesta přes Londýn a Manchester, ale co už) a začínáme šetřit na kapesné, abychom tam nemuseli žrát kořínky.<br />
<br />
V rámci přípravy jsem stihl jediný závod, na sklonku prázdnin jsem si střihl desítku Nike Run Prague. Bylo strašně fajn zjistit, že nohy jdou rychleji, než bych čekal. Čas 48:42 potěšil, stejně jako zjištění, že by to šlo i lépe. Rezervy byly, zatímco okolo mě to vadlo. Tak hlavně, ať rezervy zůstanou pod střechou. Nerad bych podobně zvadnul já za tou velkou louží...Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-82059772525741654842013-06-28T23:29:00.000+02:002013-06-29T11:11:55.918+02:00New York, New York<blockquote class="tr_bq">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen='allowfullscreen' webkitallowfullscreen='webkitallowfullscreen' mozallowfullscreen='mozallowfullscreen' width='320' height='266' src='https://www.youtube.com/embed/aqlJl1LfDP4?feature=player_embedded' frameborder='0'></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: large;"></span></div>
</blockquote>
<br />
<blockquote class="tr_bq">
<div style="text-align: center;">
I want to be a part of it, New York, New York... If I can make it there, I´ll make it anywhere... </div>
</blockquote>
<br />
<div style="text-align: center;">
Jinak příprava už vypukla na všech frontách: </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZDZPeS_VW2F5HEdonvql8XhiI73ffGpGxXGEkXvrleCwCyCHep3noGNZQ5oBeHj1PJCaQTjuQXeIfZHL0ktHeLXmaEPQ3Zc7NUMFetnlu4gk_q0nlPR88TScGH_uHv4Px6vjXxzwzIfI/s1600/new+york+detska+knizka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZDZPeS_VW2F5HEdonvql8XhiI73ffGpGxXGEkXvrleCwCyCHep3noGNZQ5oBeHj1PJCaQTjuQXeIfZHL0ktHeLXmaEPQ3Zc7NUMFetnlu4gk_q0nlPR88TScGH_uHv4Px6vjXxzwzIfI/s320/new+york+detska+knizka.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMKsv7TOOx980MXTtiGU6-7xs9Trj7wXg6GfboBajEKIvgh6IkAzoSTejG9oCSbQObNvp6rRLpwTA80dnD2V0IVzRPM9oFVCTPrzsnT3a1ZTZKhYIkm0PNUpJ-Y28LMihYR4OSS5EObn8/s1600/new+york+pruvodci.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMKsv7TOOx980MXTtiGU6-7xs9Trj7wXg6GfboBajEKIvgh6IkAzoSTejG9oCSbQObNvp6rRLpwTA80dnD2V0IVzRPM9oFVCTPrzsnT3a1ZTZKhYIkm0PNUpJ-Y28LMihYR4OSS5EObn8/s320/new+york+pruvodci.jpg" width="240" /></a></div>
<br />Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-83050691323191654372013-06-28T14:34:00.002+02:002013-06-28T14:34:25.893+02:00Jak poznat, kdy si dát voraz? Pokud jste se pustili zhurta do tréninku (což se týká třeba mě a mojí přípravy na novojorský maraton), tak je potřeba mnohem víc než jindy poslouchat své tělo. Někdo zaznamená jeho pouhé remcání, někoho musí něco skolit, aby si uvědomil, že není nesmrtelný.<br />
<br />
Kde hledat nejčastější náznaky toho, že byste si měli dát voraz? Nejdříve se to pozná na spánku a energii, kterou máte. Když i nadále budete všechno ignorovat, ztratíte apetit a nakonec se zhroutí váš imunitní systém. Prostě narazíte do zdi, zadřete motor, konec. Finito. Kapišto?<br />
<br />
Přetrénování se netýká jen vrcholových sportovců, jako rekreační běžec si ho můžete bez větších problémů uhnat taky. Zvlášť když k tréninku musíte zvládat práci, domácnost, děti, složenky, pochůzky a všelijaké další životní radovánky. Znáte to... Mnozí z nás také ponocují (mě bohužel nevyjímaje) a nedostatek spánku není zrovna tím nejlepším způsobem, jak unavený organismus zregenerovat.<br />
<br />
A jaké jsou teda konkrétní náznaky katastrofy?<br />
<br />
<b>1. Zvýšená klidová tepovka: </b>zkontrolujte si každé ráno puls, ještě než vylezete z postele. Pokud je klidová tepovka vyšší než normálně, může za to nejčastěji stres – je celkem fuk, jestli je fyzický nebo psychologický. Stres není dobrý společník, ať už je to po náročném dni v práci nebo náročném výběhu.<br />
<b><br /></b>
<b>2. Špatný spánek:</b> pokud spíte blbě nebo nedostatečně, tělo nemá jak regenerovat. To může jen při kvalitním, dobrém a dostatečně dlouhém spánku. Nejhorší je několik nocí v řadě špatně spát, podle toho to pak taky v tréninku vypadá. Jestli vám to neběhá (minimálně pocitově), zaměřte se na spánek – spíte opravdu předpisově, nebo noční odpočinek spíš flákáte? (Sám mám v tomhle směru zatraceně co dohánět…)<br />
<br />
<b>3. Čuření, čuření, tmavěžluté snad není…:</b> na moči se pozná, jak dobře organismus zavodňujete – je to jednoduché, světlá je dobrá, tmavě žlutá je špatná. Správný pitný režim prozáří vaši moč i den ;)<br />
<br />
<b>4. Vyvanulá energie: </b>máte dost, jste vyčerpaní? Když jste vysosaní, je něco špatně a měli byste zpozornět. Únavu nepřetlačíte. Raději se o to ani nepokoušejte.<br />
<br />
<b>5. Blbá nálada: </b>běhání obvykle vyvolává pocity štěstí, takže pokud se cítíte pod psa, jste nevrlí a podráždění, nedostatečně odpočíváte. <br />
<br />
<b>6. Bolest:</b> běžce permanentně něco pobolívá, ale většinou poznáte, když je to vážnějšího rázu. Každopádně dlouhodobější bolest nesvědčí o tom, že trénujete správně, v takovém případě potřebuje tělo – jasně, voraz…<br />
<br />
<b>7. Pokulhávající výkonnost: </b>dřete jako koně, ale výkonnost stagnuje? Pak jedete přes čáru, přibrzděte a nechte organismus, aby se trochu nadechnul a vzpamatoval. V tréninku se zaměřte na kvalitu, ne na kvantitu a velkou intenzitu. Pokud se cítíte po včerejším výběhu skvěle, je to fajn, pokud pod psa, je to vykřičník. Když takových vykřičníků nasbíráte více v řadě, je to významný indikátor toho, že potřebujete odpočinek. Dopřejte si ho bez větších odkladů.<br />
<div>
<br /></div>
Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-14348937906114124822013-06-27T16:40:00.000+02:002013-06-27T16:40:02.104+02:00Příprava v plném prouduPro maraton v Novém Jorku jsem zvolil přípravu podle chlápků z CoolRunning.com. Jejich plán přinesl zhruba <a href="http://www.bezvabeh.cz/clanek/482-maraton-20-t-denn-tr-ninkov-pl-n-pro-m-rn-pokro-il-mu-i-3-30-h-eny-3-50-h" target="_blank">dva roky zpátky Bezvaběh.cz</a>, já se k němu progooglil a docela mi padl do oka. Tedy, trochu mě děsí ten plnotučný maraton v přípravě (nejspíš ho tři týdny před novojorským závodem vynechám), ale jinak docela ok.<br />
<br />
Začal jsem minulý týden v pondělí, v prvním týdnu jsem vynechal jednu tréninkovou jednotku s 10 kiláky, tento týden všechno klape přesně podle plánu, víkendová sérka 10-5-18 kilásků mě ještě čeká...Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-18399961274396736102013-06-05T01:31:00.001+02:002013-06-05T01:31:08.280+02:00Příprava na voděDoslova... Chtěl jsem začít v pondělí, ale co už. Mám pět měsíců, času dost :)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6rLH3N4-SruVyo6j_VpEysq4prDra-y88paEIjREe_i5qBKoqAfPO8gHdUaiWqCeIdFHpGeOHLw6dqpZitxP4DjhRISKRVqc618qFB-8y0XfAVs9ffChnCrqDtFNf6Hy0073v5hd46oI/s1600/voda.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6rLH3N4-SruVyo6j_VpEysq4prDra-y88paEIjREe_i5qBKoqAfPO8gHdUaiWqCeIdFHpGeOHLw6dqpZitxP4DjhRISKRVqc618qFB-8y0XfAVs9ffChnCrqDtFNf6Hy0073v5hd46oI/s320/voda.jpg" width="320" /></a></div>
<br />Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-2458113444958561512013-06-04T00:21:00.000+02:002013-06-04T00:21:35.220+02:00Velký denStředa byl velký den. Plný očekávání. Napětí. Naděje. Motýlků v břiše. Lehkého chvění. Trvalého neklidu. Neustálého kontrolování emailu včetně spamu... A právě tam to bylo. Teda až ve čtvrtek. Zpráva z NYRR. New York Road Runners. Od těch týpků, co se starají o organizaci newyorského maratonu, vytrvaleckého grandslamu. (Chápu, že je nával, ale to 24hodinové zpoždění bylo opravdové utrpení.) <br />
<br />
<i>Díky, že jste se přihlásil do loterie o startovní čísla newyorského maratonu. Je nám líto, ale v rámci losování jste nebyl vybrán. Blablabla...</i> Sakra! Do háje... No, aspoň ušetřím...<br />
<br />
Jenže hodinu nato jiný email. <i><b>Congratulations!
You are "in!" Welcome to the 2013 ING New York City Marathon. </b></i>No to si... děláte... neděláte? Nedělají. Pohled na stav kreditky nelže, jsem o sedm táců chudší. Startovné je výživné, ale aspoň ho člověk na účtu zaznamená. Johoooo!!! JSEM TAM.<br />
<br />
Ještě o dalších pár hodin později přijde emailová omluva za všechny ty zmatky. <i><b>You're IN for 2013, and we welcome you with open arms!</b></i> Všechno odpuštěno, New Yorku. Jedu. A toho 3. listopadu tě zbourám. Nebo alespoň ty proklaté čtyři hodiny. <br />
<br />
Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-46301467251850636162013-06-04T00:09:00.000+02:002013-06-04T00:37:48.043+02:00Okamžiky z posledního maratonu<i>Koukám do země, polévá mě pot, mechanicky odpočítávám kroky. U patnáctého zapomínám počítat dál a vracím se k prvnímu. A tak pořád dokola. Kolem mě řídnou a houstnou davy fanoušků. Naštěstí už běžíme zase do centra, bude to lepší, lidi mě poženou. Vnímám je ale jako ve zpomaleném filmu a říkám si, že by bodla občerstvovačka. Míjím pár znavených běžců, jiní zase předbíhají mě. Zkouším se chytit za něčí záda, ale většinou jejich tempo dlouho neutáhnu. Občas se mi zatočí hlava, mám mžitky před očima, hlaďák a nutkavý pocit, že to dneska nejspíš neuběhnu. Právě míjím 30. kilometr. Ještě dvanáct a fous...</i><br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGznfLFhrEMj_1UalXQBj6NQTn4AeDJbNWEe62P1m9Kiw2V-BTglO5DT4BEKBszCTjuAVOqb2FkoZbBE0MjXkCVEwJKXRRe_9ss1KbjUvylSIPAm-h-mDYf0QLL50wPKRH2JgyOfKxwYU/s1600/EM+Maraton+2013.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGznfLFhrEMj_1UalXQBj6NQTn4AeDJbNWEe62P1m9Kiw2V-BTglO5DT4BEKBszCTjuAVOqb2FkoZbBE0MjXkCVEwJKXRRe_9ss1KbjUvylSIPAm-h-mDYf0QLL50wPKRH2JgyOfKxwYU/s320/EM+Maraton+2013.jpg" width="212" /></a>Druhý a zatím poslední maraton mi dal zabrat. Prožil jsem si během něj pravou maratonskou zeď, krizi, o které jsem do té doby jenom četl. Zeď, do které jsem vrazil jako buldozer. A málem na ní zůstal nalepený.<br />
<br />
Letošní pražský maraton jsem rozběhl na 3:45 a až do 26. kilometru běžel podle plánu a vodiče. Jenže pak mi začaly těžknout nohy. Neměl jsem pocit, že bych něco přepálil, spíš jsem měl za to, že jsem se "neuchladil" v nečekaně teplém a vlhkém počasí. Každopádně přišla krize. Dokonce hned dvě, nebo možná jedna veliká, s níž jsem bojoval prakticky až na cílovou pásku.<br />
<br />
Těch posledních dvanáct kilometrů bylo fakt vydřených. Nakonec jsem doběhl, došel, doklopýtal a dobojoval za 4:08:51. I proto teď nosím na zápěstí žlutou gumovou pásku s nápisem "PRAGUE 12.05.2013", abych si připomněl, že tenhle běh stál za to. A taky to, že jsem to nevzdal.<br />
<br />
Je fajn, že jsem si tím prošel. Že jsem to ubojoval. Dalo mi to moc, včetně nové motivace. Přestože jsem si ještě v Pařížské těsně před cílem sliboval, že tohle bylo naposledy, hned za cílovou branou bylo jasné, že nebylo. Kdepak. Pod ty čtyři to zkrátka natlačím. Dřív nebo později. Spíš dřív, než později. A to jako jo!Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-36675669284917010772012-11-30T14:35:00.001+01:002012-11-30T14:35:12.558+01:00Listopad byl dobrýPrvní půlka za moc nestála, ale ta druhá byla supr. Běžecky. Takže: listopad byl dobrý. Vážně jo, nakonec přes výpadek z úvodu naběháno přes šedesát kiláků. Z toho čtrnáct v merrellkách. Chytil jsem rytmus, užíval si to. Uff, tak to vypadá, že už zase běhám...<br />
<br />
V prosinci a lednu mám v plánu natočit výrazně přes stovku, ideálně přes půldruhé stovky kilometrů. No nazdar... :DMartin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-21916321321337253512012-11-30T14:31:00.001+01:002012-11-30T14:38:29.180+01:00Nespím, neodpočívám... nejsem KeňanA je to venku. <a href="https://twitter.com/adharanand" target="_blank">Adharanand Finn</a> odhaluje v knize <a href="http://www.knihcentrum.cz/behani-s-kenany/d-119616/" target="_blank">Běhání s Keňany</a> několik tajemství jejich úspěchu. Šel na to od lesa, rovnou se do Keni na čas přestěhoval i s celou rodinou. Ještě nemám přečteno komplet, ale zaujalo mě jedno z "odhalení". Keňané oproti jiným běžcům více odpočívají. Doslova se mezi tréninky proflákají, protože žijí v tréninkových táborech, kde jinak nemají do čeho píchnout. Takže polehávají, pospávají a... sbírají síly.<br />
<br />
Běžci ze zbytku světa namísto toho běhají po úřadech, obchodech, mají práci, děti, manželky ;) To jsou (mimo jiné) ty minuty navíc u jejich časů.<br />
<br />
Hmm. Jsem všechno možné, ale nejsem Keňan. Zcela evidentně. Posledních pár týdnů, žena by řekla měsíců, spím nějakých pět hodin denně v průměru. Odpočívám mizerně, ale přitom jsem v tom normálně dobrý. Jen na to mít čas :) Až si ho najdu, budu Keňan. Ha!Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-7425451705991801232012-10-11T00:38:00.001+02:002012-10-11T00:38:09.925+02:00René, já a Rudolf...... chodíváme na golf. A předtím jsem bojoval s rýmičkou. Jak na tom byli s virózou René a Rudolf, to nevím. Takže suma sumárum - momentálně neběhám. Snad brzy zase začnu. Možná už teď v sobotu. Těším se.Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-51799657713478486122012-09-15T22:27:00.000+02:002012-09-15T22:29:23.108+02:00Merrellky zrychlujíMinimalistické botky vedou k rychlejším časům. Tak nějak přirozeně. Samy od sebe, chtělo by se říci. Možná pro někoho jasné a dlouho známé, pro mě novinka. Vybíhám v těch svých (<a href="http://druhydech.blogspot.cz/2012/07/merrelly-ve-staji.html">Merrell Road Glove</a>) od poloviny července a po každém výběhu pozoruju tři věci: bolí mě nohy, běh mě víc baví a - běžím rychleji. Zatímco bod jedna je čím dál lepší, myšleno nohy bolí méně a méně, body dva a tři jdou opačným směrem.<br />
<br />
Naposledy dneska. Vyběhnu v merrellkách, že se jen tak provětrám. Času bylo málo, oběd u Jirky a Evy naplánovaný a já vstával pozdě. Vyrazím a běží mi to. Rychle. Nějak moc rychle, říkám si. Běžím skoro o minutu na kilák rychleji. Tohle nevydrží, říkám si. Ale běží to pořád, nohy pomalu odcházejí až za pátým kilákem. Při pětce jsem přitom útočil na rekordní čas. Aniž bych to plánoval. Čistá pravda. Paráda...<br />
<br />
Hmm, merrellky... Tohle byl vážně ten nejlepší kauf, co se mi letos povedl. Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-36080638898282674682012-09-04T18:02:00.000+02:002012-09-16T20:02:03.448+02:00Nejdřív horko, teď mokro. Co bude příště?Loni byl desetikilometrový We Run Prague <a href="http://druhydech.blogspot.cz/2011/09/ohlednuti-za-nike-run-prague.html">pořádně horký</a>, letos trochu navlhl. Pokud bych si mohl vybírat, letošní počasí beru. Když se člověk netrápí v mokru přes hodinu, těch pár kapek snese...<br />
<br />
Ladění formy na sobotu letos moc nevyšlo. Matně si vzpomínám, že loni to bylo <a href="http://druhydech.blogspot.cz/2011/09/tak-jo-dneska-na-to-jdem-bezime.html">nějak podobně</a>. Zkrátka jsem se poslední týden prakticky k běhu nedostal, takže jsem vsadil na strategii vývar před, řízek po a mezi tím zkusit udržet tempo. Vyšel jen jediný bod, vývar na Jezerce neměli a udržet tempo bylo mezi těmi tisícovkami lidí prakticky nemožné. (Sakra, tak muselo být určitě i loni, tak co jsem si myslel? Hlava děravá...)<br />
<br />
Stejně jako na maratonu jsem zase <a href="http://druhydech.blogspot.cz/2012/05/level-2-mission-completed.html">na poslední chvíli stíhal start</a>, protože jsem ještě běžel domů ženě pro paměťovku do foťáku. Fajn, jako rozběhání dobrý. Pak <a href="https://picasaweb.google.com/116194416460080611794/Zari02#5783247709865654242">rychlá svlíkačka</a> na Dvorcích, odskočit si do křoví, zkusit najít svůj koridor (heh, ani náhodou, barvy se mísily jedna radost), trochu se rozebrat a hurá na to.<br />
<br />
Někdy okolo druhé zařval Carl Lewis jako když ho na nože berou a bylo to. Dav se dal do pohybu o něco rychleji než ten při maratonu nebo půlce. Jen čtyři minuty po startu jsem proběhl bránou a začal zuřivě kličkovat. Ani jsem si nevšiml a byl jsem na Václaváku. První občerstvovačka, hmm, na mé straně... Takže šlápnout na brzdu, abych nevlétl do davu lidí. Na Staromáku bylo trochu volněji, na chvíli se dalo držet dobré tempo, to platilo i na nábřeží cestou do cíle, kde byla trať širší. Paráda.<br />
<br />
U Mánesa jsem seběhl s <a href="https://picasaweb.google.com/116194416460080611794/Zari02#5783248205132354946">ženami a muži v černém</a> na náplavku a dvakrát parádně zabořil nohu do škvíry mezi kočičími hlavami. Trochu mi začal docházet dech, ale kontrola hodinek (tempa, času a počtu kiláků) mě vrátila do sedla. Cíl byl za rohem. Od vyšehradské skály už se dalo běžet podle představ. Těšil jsem se na Kublov, kde <a href="https://picasaweb.google.com/116194416460080611794/Zari02#5783247875425152626">měl stát fanclub</a>, ale nic. Vlastně jo, támhle vzadu Lili s Bertou. Nazdar, holky! Zbytek byl pod střechou nedaleké Sokolovny na pivku. Jasně, <a href="https://picasaweb.google.com/116194416460080611794/Zari02#5783248904322666642">sám bych taky šel</a>. <br />
<br />
Ještě pár rychlejších kroků do cíle, stopnout hodinky (lehce proměřily, chybělo mi podle nich ještě třicet metrů) a pohled na čas - <a href="http://druhydech.blogspot.cz/p/rekordy.html">REKORD</a>! Ne pod pade, ale tohle se taky počítá. <br />
<br />
Nejlepší z celého We Run Prague byl telecí řízek s kaší snad pro celou rotu. <a href="http://www.starasokolovna.cz/" target="_blank">Tady</a>! Úžasný. No, nebudu kecat, ten rekord taky potěšil. Jo, a už je čas se <a href="http://cestina20.cz/slovnik/regnout" target="_blank">regnout</a> na ty <a href="http://www.praguemarathon.com/" target="_blank">srandy s PIM</a>. Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-27910768917460391052012-08-28T13:45:00.001+02:002012-08-28T13:45:18.687+02:00Rok běhání. Na co jsem přišel?Rok a něco zpět jsem poprvé po dlouhé pauze vyběhl. Chtěl jsem už dlouho předtím, ale systém výmluv, proč zrovna dneska ne, jsem za ta léta sladké nečinnosti propracoval téměř k dokonalosti. Pak jsem na sebe vytáhl ostrý kalibr - maratón, kámo, maratón. A just ho uběhnu, ne že ne. Vyprávěl jsem to každému, kdo byl ochoten poslouchat. Byl jsem ochotný se vsadit s kýmkoliv, kdo by měl zájem a šel proti mě. To mě nabudilo. A rozběhalo. Konečně. <br />
<br />
Tehdy jsem začínal jako mnoho dalších. Řešil jsem v první řadě blbosti - v čem budu běhat, s čím budu běhat. Měl jsem jasno snad jen v jediné věci. Kde budu běhat. Cyklostezka a Vltava za barákem jsou super kombinace. To se neochodí...<br />
<br />
To ostatní bylo těžší. Nakupoval jsem. Sporttester, hruďák, funkční hadry, botky... Dneska vím, že na tomhle nesejde. Jako sporttester je fajn (i když už mám jiný) a funkční hadry taky nejsou na závadu. Ale hruďák už nemám, ani ho nechci, běhám na pocit. Botky taky nemá smysl příliš řešit, pro začátek stačí v podstatě jakékoliv kecky a dřív nebo později stejně přijde člověk na to, že by sáhl po jiných. <br />
<br />
Co jsem ale příliš neřešil tehdy a začal řešit až po roce, to je funkční trénink. Ideálně s váhou vlastního těla, případně s ušatou dělovou koulí. Kettlebell je báječná věc, která pomůže posílení středu těla, což je pro běžce základ. Cítím to při každém výběhu, v lepší technice i na stopkách sporttesteru. A sebejistotě na trati. Tohle bych udělal jinak. Nejdřív posiloval, pak vyběhl. A od samého počátku propojil výběhy s funkčním tréninkem. Kecky a hadry bych řešil až pak :)Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-45865662776502119202012-08-27T14:45:00.000+02:002012-08-27T14:45:16.753+02:00Nike Run za dveřmi. Půjdu na rekordPrvní zářijový den má chcát. Ideální počasí na zlomení nějakého rekordu. Třeba toho na desítku...<br /><br /><b>Název představení:</b> Nike Run Prague <br />
<b>Čas představení: </b>sobota 1. září, 14:00 až 15:00<br />
<b>Jeviště:</b> Žluté lázně, Praha-Podolí<br />
<b>Druhá repríza</b>, úspěšná loňská premiéra viz <a href="http://druhydech.blogspot.cz/2011/09/ohlednuti-za-nike-run-prague.html"><b>ZDE</b></a><br />
<br />
Startuju z nejmasovějšího koridoru, červeného, určeného pro běžce toužící protnout cíl v čase mezi 55 minutami a jednou hodinou. Těch je evidentně nejvíc, po loňské zkušenosti si říkám, jestli to nejsou trochu přehnané ambice účastníků, ale třeba jsme všichni za poslední rok naběhali hafo kiláků.<br />
<br />
Když jsem se přihlašoval, čas 55:00 byl ideální. Chtěl jsem pomoct kolegovi Petrovi jako polovodič/celovodič, leč jsem byl vodičovské úlohy zproštěn pro Petrovo koleno neschopné běžeckého provozu... Takže jsem mohl začít spřádat vlastní plány pro cílový čas. A zjistil, že happening nehappening (jak vnucují účastníkům závodu organizátoři) chci pokořit vlastní osobák na desítku. Ten je nyní 53:40,7.<br />
<br />
Takže resumé? Nový osobák by měl být pod 53:00. Uvidíme v sobotuMartin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-42230375648187569212012-08-27T12:30:00.002+02:002012-08-27T12:30:41.405+02:00Ukaž, jak běžíš. Řeknu ti, jaký jsi...Při nedávném výběhu jsem přemýšlel, jaký že typ běžce to vlastně jsem. Nejsem sprinter, jsem spíše vytrvalec. Dokážu měnit tempa, ale nedělá mi to dobře, radši držím jedno konstantní. Zkrátka mi vyhovuje, když si nastavím tempo a držím ho od začátku do konce. Nebo jen lehce zrychluju, když je chuť. Při echt dlouhých tratích přitom začínám při zdi, opatrněji, nikam se neženu. Párkrát jsem přepálil běh a není to nic moc... :)<br />
<br />
Pak mi to sepnulo. Stejně to mám v životě. Mám rád vlastní tempo, které si držím a nerad z něj slevuju. Vlastně nepolevuju prakticky vůbec, když je potřeba. Když je nutné jít na krev, abych tempo udržel, jdu. Stejně tak při dodržování termínů, úkolů apod. Když je to nutné, jednoduše dřu - při splácení dluhů, při práci, při běhání. Až do chvíle, dokud neprotnu cílovou pásku.<br />
<br />
Myslím, že běhání je testem charakteru. Projde každý, jen s jiným výsledkem. Jsme zkrátka takoví, jací jsme běžci. Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-49671287765569594412012-07-12T11:28:00.004+02:002012-07-12T11:28:55.718+02:00Merrelly ve stájiRozšířil jsem stáj svých kopyt. Vedle rok starých <a href="http://www.asics.cz/running/products/patriot-men/#" target="_blank">asicsů</a> se už teď suší v lodžii nová kopýtka od Merrellů. Zvažoval jsem ještě <a href="http://www.newbalance.cz/2012-jaro-running-panska-obuv-mens-minimus-mr00gb" target="_blank">minimusky</a> (<a href="http://druhydech.blogspot.cz/2012/06/minimusky-nakratko-jsou-to-papuce.html">a otestoval si je na Floře</a>), ale pak se mi dostaly do pazour <a href="http://www.merrell.com/US/en-us/Product.mvc.aspx/26342M/60901/Mens/Barefoot-Run-Road-Glove/Black-Lime-Zest/J38395" target="_blank">Road Glove</a> a trochu jsem se zabouchl (a to byly ve hře ještě nějaké <a href="http://www.prstove-boty.cz/" target="_blank">pětiprsťáky</a>, ale ty až příští rok ;)).<br />
<br />
Noc jsem nějak přetrpěl a hned ráno si merrelly vyzkoušel. Paráda! Neodpustí chybky, hned je potrestají, ale výběh v nich je fakt jedna báseň. Běžel jsem bez ponožek, nikde na chodidle nic netlačí, neprudí, nevadí, boty na noze skvěle sedí, jsou příjemné a prodyšné. Dal jsem si 6,5 kiláku na zkoušku, tipoval bych, že okolo desítky by to ještě šlo, ale víc zatím ne.<br />
<br />
Chvílemi jsem si na trati připadal jako běžící stín, skoro nebylo od země nic slyšet. To byl fajn pocit, jako bych se vznášel :P Musím zapracovat na stylu, hlavně na jeho lehkosti. Občas to bylo trochu těžkopádné, ale radost z běhu nemizela. Spíše se násobila.<br />
<br />
V sobotu vyběhnu v "klasicsách", v neděli sáhnu po merrellkách. Už se těším :)Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-84903562433811699302012-06-28T14:19:00.003+02:002012-06-28T14:19:21.980+02:00NeběhámTedy ne že bych se na běhání úplně vybodl, ale běhám znatelně méně. Duben 130 kiláků, květen 160 kiláků (jasně, z toho 42 kiláků na jeden zátah :)), červen něco mezi 20-30 kiláky. Prostě jen nějaké drobné, je to slabé. V červenci musím trochu zabrat a vrátit vlak na koleje...Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-51577869332731996832012-06-06T20:47:00.000+02:002012-06-06T20:47:53.564+02:00Minimusky nakrátko. Jsou to papuče!Vyzkoušel jsem si v Triexpertu na pražské Floře minimusky od New Balance. Konkrétně <a href="http://www.newbalance.cz/2012-jaro-running-panska-obuv-mens-minimus-mr00gb" target="_blank">tyhle</a>. Jsou to papuče. Dokonalé. Jako bych na noze neměl nic. Trochu jsem se proklusal, bylo to v nich příjemné. Asi by to šlo. Až doma jsem zjistil, že to nebyly desítky s lehce přizvednutou patou, ale nulky... Hmm, popřemýšlím.Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-396345566057834430.post-3150176530854752212012-05-28T10:51:00.002+02:002012-05-28T10:51:26.508+02:00Co mi maraton (a běh jako takový) dal<ol>
<li><b>Přivedl mě k běhání.</b> Když jsem se před necelým rokem rozhodl připravit se na maraton, jaksi logicky jsem musel začít běhat. Díkybohu za to. Objevil jsem novou, fajn závislost, které se budu držet zuby nehty.</li>
<li><b>Nádherná rána. </b>Běhám ráno a běhat ráno budu. Odpoledne a večery mi nesedí. Rána jsou úžasně poklidná, vše se probouzí, dýchá, občas jsem zažil parádní východy slunce. Krásné je také vnímat proměny okolí v různých ročních obdobích, každé má přitom něco do sebe. Zkrátka ranní výběhy podél Vltavy jsou nejlepší...</li>
<li><b>Vnitřní klid. </b>Zklidnil jsem se, získal nadhled a více si užívám života. Možná je to ten rok navíc a dvě děti v chalupě, ale věřím, že v tomhle má taky prsty běhání (a maraton). Duševní neklid, těkání, přílišná nabuzenost, to mě dřív docela často provázelo. Teď mám K-L-I-D!</li>
<li><b>Štěstí. </b>Ty pocity štěstí jsou nesdělitelné. Když se podaří dobře odběhnout trénink, když člověk překoná sám sebe při maratonu (ale i půlce nebo na desítce), cítí se velkolepě. Zkrátka endorfiny po každém proběhnutí vůbec nejsou k zahození a v apatyce je nekoupíte...</li>
<li><b>Dokonalé nastartování.</b> Každý den, který začínám proběhnutím, je o fous lepší, než ten "neběžecký". Provětrám hlavu, vypudím myšlenky, pročistím hardware. Jsem pak dopoledne výkonnější, zvládám více věcí. A v lepší náladě. </li>
<li><b>Být chvíli sám se sebou. </b>Není snadné udržet si v současné době jakýsi kruh vnitřní samoty. Do kruhů se vám každou chvíli někdo cpe, v práci, na ulici, na úřadech... Prožít si intenzivně chvilku sám se sebou, protřídit myšlenky a zbytečné vyházet, to je možnost, kterou přináší běhání. Proto si na výběhy neberu hudbu do uší, přestože jsem mp3 zvažoval, zůstává ležet doma.</li>
<li><b>Objevit vlastní tělo.</b> Poznávat vlastní tělo je přes běhání či jakoukoliv jinou fyzickou aktivitu příjemnější než na monitorech ve špitále. Myslím, že tomu, co mě drží pohromadě, zase rozumím o pár fousů víc.</li>
<li><b>Lepší imunita. </b>Tenhle bod by měl být určitě někde výše, ale já to neřadím podle priorit, jen tak, jak mě věci napadají... Zatímco loňskou zimu jsem prakticky proležel a musel pod peřinu asi čtyřikrát, letos nic. Samozřejmě vražedná rýmička přišla, ale smrtelnější choroby jako viróza či chřipka se mi vyhnuly obloukem.</li>
<li><b>Méně obav.</b> Asi to souvisí s vnitřním klidem, štěstím, pročištěním mysli, o kterém tu už byla řeč. Každopádně si ale umenšení vnitřních obav, různých strachů apod. zaslouží vlastní bodík. Díky běhání jsem našel více odvahy udělat kroky, o nichž jsem dříve uvažoval jen jako o chimérách a vzdušných zámcích. Nyní mi připadají reálnější. Ať už jde o rozhodnutí v osobním životě či tom profesním.</li>
</ol>
<b>Poděkování a titulky</b> <br />
Jako desátý bod se patří poděkovat. Především mé <b>skvělé ženě</b>, že mě vždycky podporovala v přípravě, nikdy na běhání neremcala a na závodech mě maximálně podporovala (i ve vysokém stupni těhotenství :D - viz <a href="https://picasaweb.google.com/116194416460080611794/KvetenMesicKdyPrileti4KAVKADedVojakemAEmMaratoncem#5742341210251288402" target="_blank">zde</a> nebo <a href="https://picasaweb.google.com/116194416460080611794/BrezenTobiOslavil5AMartnUbehlPulmaraton#5726159508984629170" target="_blank">zde</a>). Pak také <b>zbytku</b> mé výborné <b>rodinky </b>a spoluběžci <a href="http://www.skebule.cz/2012/03/behat-si-behat-si-behat-si.html" target="_blank"><b>Petrovi</b></a>, který mě k řadě věcí dokopal a motivoval. Prostě dík!<br />
<br />
Tímhle končí jedna etapa blogu a další začíná - cíl 3:30 za rok na PIM. A dílčí cíle ještě po cestě. Repky z cesty opět budou. Stay tuned.Martin Kavkahttp://www.blogger.com/profile/17307666036304661803noreply@blogger.com0