Dlouhá míle... odmlka

Dlouho jsem nic nevypotil a dneska hned pár (deci)litrů. Tušíte správně, podruhé jsem obul Asicsy (ty boty jsou vážně boží) a vyběhl. Svůj první běh bych pomalu utajil, ale bylo to už tak dávno, že se to snad ani do tréninku nepočítá (pak místo běhu golf, posilka a uspávačky Berty - náročnost v opačném pořadí ;)), takže počítám dnešek za oficiální výkop tréninku. Ostatně mám co dělat, 3. září je pomalu na krku a nechci na desítce vypadat jako Zátopek v cíli maratonu...

K dnešku, chtěl jsem si dát pohodové čtyři kiláky, ale nakonec jich bylo skoro sedm (čas 0:45). Zatímco před měsícem, kdy jsem odpanil Asicsy na té pohodové čtyřkilometrové trati, jsem nikoho nepotkával - v půl šesté ráno to ani není nijak s podivem, že - tak dneska byl na návsi frmol. Ale to mi dalo příležitost zjistit, jaké to asi je mít saaba. Všichni běžci (stejně jako majitelé saabů - ti hardcoroví) se zdravili navzájem, pokud zrovna neflusali plíce na autobusové zastávce... To je fajn, tak nějak podivně to nakopává, že v tom člověk nejede sám (ale vydrží to tak tři vteřiny, kdy hercnoměřák zahlásí - zpomal, voe, ses nějak rozdováděl...)
No, když jsme u hercny... Můžu zahlásit, že jsem konečně běžel komplet. Boty a běžecký hadry mám dávno, ale v týdnu mi k pulsmetru přišel i hrudní pás, takže běhám vlastně pod vědeckým dohledem. Trochu to uklidňuje, když víte, kdy se blíží infarkt... Zároveň mě ale pohled na displej pravidelně rozrušoval. Myslel jsem si, že na tom s kondičkou nejsem nijak zvlášť špatně. Jsem... Udržet tu svini tepovku pod 160 byl téměř nadlidský úkol. A to jsem to chtěl běžet na pohodu okolo stopade. No, asi k tomu vede ještě dlouhá cesta, uvidíme, co udělá ten měsíc do Nike runu.
Jo a ještě, kdo by se chtěl se mnou proběhnout aspoň virtuálně, tak může TADY.