Rok a něco zpět jsem poprvé po dlouhé pauze vyběhl. Chtěl jsem už dlouho předtím, ale systém výmluv, proč zrovna dneska ne, jsem za ta léta sladké nečinnosti propracoval téměř k dokonalosti. Pak jsem na sebe vytáhl ostrý kalibr - maratón, kámo, maratón. A just ho uběhnu, ne že ne. Vyprávěl jsem to každému, kdo byl ochoten poslouchat. Byl jsem ochotný se vsadit s kýmkoliv, kdo by měl zájem a šel proti mě. To mě nabudilo. A rozběhalo. Konečně.
Tehdy jsem začínal jako mnoho dalších. Řešil jsem v první řadě blbosti - v čem budu běhat, s čím budu běhat. Měl jsem jasno snad jen v jediné věci. Kde budu běhat. Cyklostezka a Vltava za barákem jsou super kombinace. To se neochodí...
To ostatní bylo těžší. Nakupoval jsem. Sporttester, hruďák, funkční hadry, botky... Dneska vím, že na tomhle nesejde. Jako sporttester je fajn (i když už mám jiný) a funkční hadry taky nejsou na závadu. Ale hruďák už nemám, ani ho nechci, běhám na pocit. Botky taky nemá smysl příliš řešit, pro začátek stačí v podstatě jakékoliv kecky a dřív nebo později stejně přijde člověk na to, že by sáhl po jiných.
Co jsem ale příliš neřešil tehdy a začal řešit až po roce, to je funkční trénink. Ideálně s váhou vlastního těla, případně s ušatou dělovou koulí. Kettlebell je báječná věc, která pomůže posílení středu těla, což je pro běžce základ. Cítím to při každém výběhu, v lepší technice i na stopkách sporttesteru. A sebejistotě na trati. Tohle bych udělal jinak. Nejdřív posiloval, pak vyběhl. A od samého počátku propojil výběhy s funkčním tréninkem. Kecky a hadry bych řešil až pak :)
Žádné komentáře:
Okomentovat