Proč běhá Scott Jurek

Tato pasáž z úvodu knihy Scotta Jureka Jez a běhej se mi zamlouvá: "V životě, stejně jako na ultramaratonu musíte pořád směřovat dopředu. Nakonec jsem běhal, protože jsem se stal běžcem a sport mi přinášel nejen fyzické potěšení, ale také mi dodával kuráž v boji s dluhy a nemocemi, pomáhal mi čelit starostem, kterých jsem měl denně plnou hlavu. (...) Běhal jsem, protože jsem miloval výzvy a protože neexistuje lepší pocit než doběhnout do cíle nebo zvládnout náročný trénink. (...) Těžkosti, kterým jsem čelil na ultramaratonech, mi připomínaly, že v životě mohu zvládnout i jiné problémy; to je nakonec život. I proto jsem běhal."

Příprava pokračuje...

Nějak se to blbě sešlo. Nemám čas psát. Zato mám alespoň čas běhat. A to je asi podstatnější :) Do newyorského maratonu zbývá 55 dnů, tréninkový plán už je z velké části splněn, z části také proškrtán... Důležité je, že se během prázdnin podařilo zajistit ubytko (kvartýr na dolním Manhattanu), letenky (sice trochu kostrbatá zpáteční cesta přes Londýn a Manchester, ale co už) a začínáme šetřit na kapesné, abychom tam nemuseli žrát kořínky.

V rámci přípravy jsem stihl jediný závod, na sklonku prázdnin jsem si střihl desítku Nike Run Prague. Bylo strašně fajn zjistit, že nohy jdou rychleji, než bych čekal. Čas 48:42 potěšil, stejně jako zjištění, že by to šlo i lépe. Rezervy byly, zatímco okolo mě to vadlo. Tak hlavně, ať rezervy zůstanou pod střechou. Nerad bych podobně zvadnul já za tou velkou louží...