Stránky

pondělí 28. května 2012

Co mi maraton (a běh jako takový) dal

  1. Přivedl mě k běhání. Když jsem se před necelým rokem rozhodl připravit se na maraton, jaksi logicky jsem musel začít běhat. Díkybohu za to. Objevil jsem novou, fajn závislost, které se budu držet zuby nehty.
  2. Nádherná rána. Běhám ráno a běhat ráno budu. Odpoledne a večery mi nesedí. Rána jsou úžasně poklidná, vše se probouzí, dýchá, občas jsem zažil parádní východy slunce. Krásné je také vnímat proměny okolí v různých ročních obdobích, každé má přitom něco do sebe. Zkrátka ranní výběhy podél Vltavy jsou nejlepší...
  3. Vnitřní klid. Zklidnil jsem se, získal nadhled a více si užívám života. Možná je to ten rok navíc a dvě děti v chalupě, ale věřím, že v tomhle má taky prsty běhání (a maraton). Duševní neklid, těkání, přílišná nabuzenost, to mě dřív docela často provázelo. Teď mám K-L-I-D!
  4. Štěstí. Ty pocity štěstí jsou nesdělitelné. Když se podaří dobře odběhnout trénink, když člověk překoná sám sebe při maratonu (ale i půlce nebo na desítce), cítí se velkolepě. Zkrátka endorfiny po každém proběhnutí vůbec nejsou k zahození a v apatyce je nekoupíte...
  5. Dokonalé nastartování. Každý den, který začínám proběhnutím, je o fous lepší, než ten "neběžecký". Provětrám hlavu, vypudím myšlenky, pročistím hardware. Jsem pak dopoledne výkonnější, zvládám více věcí. A v lepší náladě.
  6. Být chvíli sám se sebou. Není snadné udržet si v současné době jakýsi kruh vnitřní samoty. Do kruhů se vám každou chvíli někdo cpe, v práci, na ulici, na úřadech... Prožít si intenzivně chvilku sám se sebou, protřídit myšlenky a zbytečné vyházet, to je možnost, kterou přináší běhání. Proto si na výběhy neberu hudbu do uší, přestože jsem mp3 zvažoval, zůstává ležet doma.
  7. Objevit vlastní tělo. Poznávat vlastní tělo je přes běhání či jakoukoliv jinou fyzickou aktivitu příjemnější než na monitorech ve špitále. Myslím, že tomu, co mě drží pohromadě, zase rozumím o pár fousů víc.
  8. Lepší imunita. Tenhle bod by měl být určitě někde výše, ale já to neřadím podle priorit, jen tak, jak mě věci napadají... Zatímco loňskou zimu jsem prakticky proležel a musel pod peřinu asi čtyřikrát, letos nic. Samozřejmě vražedná rýmička přišla, ale smrtelnější choroby jako viróza či chřipka se mi vyhnuly obloukem.
  9. Méně obav. Asi to souvisí s vnitřním klidem, štěstím, pročištěním mysli, o kterém tu už byla řeč. Každopádně si ale umenšení vnitřních obav, různých strachů apod. zaslouží vlastní bodík. Díky běhání jsem našel více odvahy udělat kroky, o nichž jsem dříve uvažoval jen jako o chimérách a vzdušných zámcích. Nyní mi připadají reálnější. Ať už jde o rozhodnutí v osobním životě či tom profesním.
Poděkování a titulky
Jako desátý bod se patří poděkovat. Především mé skvělé ženě, že mě vždycky podporovala v přípravě, nikdy na běhání neremcala a na závodech mě maximálně podporovala (i ve vysokém stupni těhotenství :D - viz zde nebo zde). Pak také zbytku mé výborné rodinky a spoluběžci Petrovi, který mě k řadě věcí dokopal a motivoval. Prostě dík!

Tímhle končí jedna etapa blogu a další začíná - cíl 3:30 za rok na PIM. A dílčí cíle ještě po cestě. Repky z cesty opět budou. Stay tuned.

čtvrtek 24. května 2012

Příchod maratonce

Nový maratonec v rodině - Jáchym. Doručen osobně 24. května v 1:53 v Podolí (4,2 kg, 52 cm, velikost bot zatím neznámá). Porodní maraton zvládl v limitu (6 hodin). Vše v pořádku.


úterý 22. května 2012

Nové botky. Nejspíš NB Minimus, uvidíme...

Blíží se to, pomalu uzrává čas pořídit nové boty. Už delší dobu přitom zvažuju, že půjdu "minimalistickou" cestou. Nechci běhat naboso, na to se necítím. Ale chci mít ten pocit, že naboso běhám ;) Zatím šoupu nohama v klasických Asicsech, ty si nechám, ale častěji do tréninku zapojím nové botky. Volba přitom padla na New Balance Minimus. Ve čtvrtek si je půjdu osahat do Triexpertu na Floře, těším se. A jsem zvědavý.

Update 24.5.: Místo botek přišel nový maratonec do rodiny. Botky odloženy ;)




čtvrtek 17. května 2012

Vsadíme? Vsadíme?

Uběhnout maraton. To už tu bylo. Co takhle stáhnout příští rok čas o hodinu?

Vsadíme se? :)

úterý 15. května 2012

Level 2, Mission Completed

Tak hlavní cíl splněn - po půlmaratonu jsem odškrtnul i maraton. Spoustu věcí jsem udělal špatně, méně pečlivě než při půlmaratonu, mraky toho zapomněl a málem nestihnul start. Ale nakonec se vše povedlo. Tak jsem tam teda přišel a co bylo dál?

Už týden před maratonem jsem byl nervózní, tak nějak zdravě v očekávání toho, jaké to bude. Nervozita se skládala z očekávání i touhy mít to za sebou, ale také tak nějak globálně si to užít :D Když konečně přišel sobotní večer, začal jsem se těšit fakt fest. Zalehl jsem v jedenáct, budíček v šest ráno. Koupelna, snídaně ovesné vločky a zavodňovat - říkal Škorpil. Tak zavodňuju jak vzteklý, mezi tím tři odskoky na onu místnost, dál zavodňuju. A zapomínám. Přelepit bradavky, namazat citlivá místa, málem sluneční brejle... Pro ty jsem se vrátil po krátkém zvažování z garáže - neprohloupil jsem. Vyrážel jsem před půl devátou, v devět start. Parkuju u Hlaváku kolem čtyřiceti, dvacet minut do startu. Sakra, vždyť já to nestihnu! Rychle na převlíkačku, do šaten, vystát frontu na toitoiku a hurá na start. Je kosa jako blázen, ale zvolená kombinace dlouhý triko-krátký triko a šortky mi přijde dostačující.

Na startu v předposledním koridoru zjišťuju, že jsem zapomněl dobít i hodinky, ale vydržely. Vyhledávají satelity, pak dlouhé čekání, poskoky dopředu, další dlouhé čekání. Zase vyhledávám satelity. Zase poskoky. A tak furt... Heh, prej nestihnu start. Houby. Poskakuju směr start asi deset minut, každá z nich je dlouhá jak Lovosice. Pak výstřel, vylétly balónky, první tóny Vltavy. Je to doják. Jsem jako stará bába, taky se mi nahrnuly kroupy do očí. Rychle zamáčknout slzu a zas poposkočit. Startem probíhám skoro osm minut po Afričanech...

Tak a jdeme na to. V Pařížský to jde, na jejím konci první zastávka fanclubu, úsměvy do objektivů a mávačka. Pak přes most a hurá na Karlův most. Zatracený kostky. Zatáčka směr Rudolfinum, přes most a do Holešovic. Podruhé fanclub a neoblíbená část přes Libeňák a Rohanské nábřeží. To znám z půlky - nekonečná rovinka, fouká a nejsou tam lidi...

Pak už jsem zpátky v Pařížské, potřetí fanclub a proběhnutí Staromákem. To je fajn. Klušu celkem dobře, ale vrazil jsem cestou nohu do díry po kočičí hlavě a při vyrovnávání škobrtnutí mi luplo v zádech. Bolí to při došlapu na pravou nohu, uvidíme... Příkopy, Národní, nábřeží směr Nusle a Podolí. Začíná to být zase dobrý, před otočkou v Podolí mám z krku půlmaraton - v rekordu ;) V Podolí měla být počtvrté partička fanoušků. Nebyla. Nevím, jestli to nestočit do porodnice. Dnes máme termín porodu. Tak co, Lili, kde jsi? Rozhodnu se na otočce na Strakonické. Když tam nebudou, hned na přívoz a hajdy do porodnice, jestli nejsme rozmnožení...

Při cestě z Podolí začínám myslet na blbosti. Mám pocit, že bradavky jsou v hajzlu, pobolívá mě okolo kolena, aspoň zapomínám na pobolívání v zádech. Asi po třech kilometrech odpočítávání kilometrů do cíle (tak kolik ještě? dvacet? hmm, to je do Zbraslavi a zpět a ještě na otočku k Podolské vodárně...) se znovu soustředím na něco jiného než sebe. Moc mi ale nepomáhá dlouhá rovinka k otočce na Strakonické. Tam je naštěstí opět fanclub v plném počtu - nerodíme! Fajn, nabíjí mě to a nohy se zase rozkmitaly trochu víc. Běžím zpátky do centra, tahle pasáž se mi líbí. Nohy fungují, ale okolo mě se rojí stále více trosek. To teda moc nepřidá :)

Zatáčka k Národnímu přes řeku, pak u Rudolfina zase přes most a hurá na Holešovice. Z Nuslí až k Lihovaru jsem se držel s vodiči na 4:30, partička okolo Miloše Škorpila hýřila dobrou náladou, v chumlu se běželo fajn, pak jsem se na osvěžovačce u Lihovaru utrhl a běžel už sám. Ohromnou motivací bylo vidět týpky, kteří se vzepřeli osudu a bojovali navzdory handicapu - nejvíc na mě zapůsobil borec s jednou nohou, který doslova pelášil za pomocí berlí. Neuvěřitelné. Zatleskal jsem a zíral s otevřenou hubou. Když on, tak já... Prostě to dokončím, i kdybych měl jít do cíle po čtyřech.

Naštěstí jsem po čtyřech nemusel, ale ještě před Holešovicemi zjistil, že rozbíhat se z chůze je čím dál těžší. I proto jsem začal vynechávat osvěžovačky. Seběh z Libeňáku, znovu na Rohanském nábřeží. Nemám to tam moc rád, ale říkám si, že už to aspoň vede do cíle. Na 39. km překvapení - opět fanclub. Nečekané místo, nečekaná vzpruha. Nakopává mě to a chytám správný rytmus na poslední dva kiláky a něco k tomu... Přeskákám kostky před Pařížskou a pak jsem v cílové rovince. Užívám si houstnoucí dav lidí, jejich skandování, zkouším ještě trochu zrychlit, ale nijak zvlášť neblbnu :) Těsně před cílem si vítězně zapumpuju, pod cílovou branou zmáčknu stopky a... Pořád si nějak nemůžu uvědomit, že jsem to zvládl. Popravdě, čekal jsem to horší. Mnohem horší. Ne že bych teda necítil nohy :)

Jde to ráz na ráz, seberou mi čip, vrazí medaili na krk, úsměv a gratulace, pak termoizolační folie, taška s pitím a tyčinkou, seberu si ještě banán a s chutí se zakousnu. Organizace je dokonalá. Opravdu, klobouk dolů... Cestu od cíle k převlékárně lemují vyřízení běžci a zmatení turisté. V převlékárně si sednu na lavici a vychutnávám si bolest v nohách. Jo, díky, daly jste to... Svléknu tričko a zjišťuju, že bradavky přežily. Zato znamínka okolo moc ne, tři jsou rozedřená, dvě do krve. Trochu otlačené paty. Ale jinak pohoda. Hmm.

Všude ve vzduchu kafr a různé masážní přípravky. Fronta na rytí medaile nekonečná, kašlu na to a jdu hledat fanclub. Už je vidím. Pověsím medaili na krk Bertičce, potřesu si rukou s Petrem, dostanu pusu od ženy a mámy. A jdem na jídlo. Jsem zvědavý, jestli zítra vstanu...

Apendix: V pondělí jsem vstal. Bolely paty a schody směrem dolů celkem tortura, ale chodí mi to. Uff, tak takové to je. A příště pod 4 hodiny...

13. 5. 2012 Pražský maraton (42 195 m)
Podle hodinek uběhnuto: 42,72 km
Čas: 4:24:42 (os. rekord, že ano...) - čas uvedený v přihlášce 4:55:00, očekávaný čas před startem 4:30:00
Průměrná rychlost: 9,7 km/h
Průměrné tempo: 6,11 min/km 
Pořadí: 4328. z 5624 běžců, kteří dokončili (v kategorii AMM 1981.)
Počasí: cca 10-12 stupňů Celsia, střídavě polojasno a zataženo, místy vítr 
Mezičasy
10 km - 1:03:52
20 km - 2:05:53
1/2maraton - 2:12:23 (os. rekord, heh)
30 km - 3:06:38
40 km - 4:11:32
Spálené kalorie: 3580 :D